Tvorba - Texty

Pražská Dračice Chakitis,
Panthera onca draco –
zlým slovem o ni zachytíš
a rozškube na Tobě sako.

Narodila se jako běžná
černého jaguára samička,
v krásném lese, to se pozná
klid neměla, když byla maličká.

Jeden velmi zkušený mág –
si vyzkoušel na ní svou moc,
z obyčejného jaguára se tak
stal drak, nikdo nešel na pomoc.

Její ladné kočičí tělo,
rázem získalo na velikosti,
dí mág: „něco by to chtělo“
a svého úkolu se zhostí.

Sice vycházející z její podoby,
ale jinak na ní znaky draků jsou,
její hřbet kožovitá křídla ozdobí,
poloprůhlednou blanou stříbřitou.

Unesou její váhu nevelkou,
hlavě se plazích rysů dostalo,
dozdobených rohy s větší délkou,
to však mágovi bylo dost málo.

Tato podoba jí přese všechny
nesnáze naštěstí vyhovovala,
a tak i když to nebylo pěkný,
byla ta trápení přece jen malá.

Problém byl v něčem jiném,
stala se mágovým majetkem,
to tvora z divočiny není cílem,
přemýšlela co s tím zmetkem.

Zachránila ji až, aspoň pro ni,
prazvláštní šťastná náhoda,
nad mágem se skalní masa kloní-
zřítila se a zas byla pohoda.

Mohla utéct zpět do hlouby,
po svobodě vonících lesů
a dále autor už ví houby
a mohl by nechat těch keců.

Žije svým životem volným,
pozoruhodného tvora,
jež věřím, je spíše hodným,
určitě není potvora.

Měl bych dále ódu pět,
jenom nemám o čem už,
je jí malinko více let,
v kreslení se dále tuž!

Zatím dvacet pět obrázků,
ve vlastní tvorbě již má
když položím si otázku –
jaká je? Pak řeknu - svá.

Drakužel nepíše zatím,
z textů bych odhadl víc,
nad obrázky se ztratím,
z těch nevyvodím nic.

Kreslí třeba stereogramy,
čumět na ně dlouho nebaví,
ale ten obraz dračí hlavy,
se nikdy pro mě nedostaví.

A potom obraz jako hrom,
chviličku na něj koukám,
zjistím, že to není strom –
příště dám přednost toulkám

pěšky, před kolem v přírodě,
věrný obrázku a svému pudu,
ostražitě, ale doufám v pohodě,
stromy pečlivě zkoumat budu.

Vynechal jsem její podobu,
je z toho díla trochu nesvá,
já za tu rejpavost nemohu,
ale ta křídla by ji neunesla.

Uběhl jen krátký čásek,
dlouhé nudné odpoledne
a kouká na nás modrásek,
ten obrázek každému sedne.

Další je uvedená Briny,
vánoční obrázková výměna,
na křídlech pěkné stíny,
většina komentů, je dobře míněna.

Ráda též maluje vejce
a to netradičně docela,
kraslice to nejsou přece,
i když i ty možná udělá.

Měl jsem na mysli ty dračí,
celkem nejméně pět obrázků,
nevím, zda jí to nyní stačí
však nepoložím otázku.

Poslední „Sladká, sladší nejsladší,“
je vyvedený krásně do růžova,
na tu sladkost hned něco nestačí,
asi nebude podobný malovat znova.

Ze spisovatelů – Prattchet,
z knih zase - Pán prstenu,
z Prattcheta jsem něco přečet
u prstenu se k filmu dostanu.

K jídlu cokoli s čokoládou,
a motto zní: „carpe diem,“
teda užívej dne i s parádou
a ať nikdo Tě nebací kyjem.

I proto Ti přeji Chakitis,
ať všichni jsou hodní na Tebe,
Ty se vždy dobře nasytíš,
a nikdy tě chladem nezebe.

Prostě - co nejlépe se měj,
za přání mě sprdni, chceš-li
pěkné obrázky, co mají děj,
dál pro potěchu všech kresli.