Síla přátelství
Proč nedokážu udržet své myšlenky tam kde mají být?
Proč dovolím jim toulat se ve věčných dálkách?
Možná něco postrádám a oni hledají,
hledají všude
i na měsíci, jenž stráží hvězdy.
Má duše je ztracená,
ztracená v nekonečných smyčkách času,
v hloubkách vesmíru, v temnotě života a smrti.
Pluje všude kam já s žalem nemůžu.
Jak ráda by ona navštívila nebe.
Žal rozprostírá všude tmu,
mé oči už nic nevidí.
Až na měsíc, jenž mi svítí na cestu
svým stříbrným světlem a noční tváří.
A až na tvora jenž přináší světlo a dračí zpěv.
Snažím se rozpoznat toho tvora.
Toho, jenž stojí na kopci
a měsíc mu tvoří svatozář.
Tvora, jenž zahání tmu na ústup.
Toho, jenž přináší naději když světlo pohasíná.
Zírám na něj a on na mne,
a pak objeví se víc, když se světlem rozzáří
a zjeví se tak mým očím i duši.
Duši, jenž ve vysvobození nevěří,
Avšak duši, která něco tuší.
Stříbrný roh se jí tyčí na hlavě,
hříva plyne po šíji, jako tichý vodopád jí zdobí.
Provází jí dračí zpěv a tma ustupuje pryč.
Ustupuje před nadějí, přes sílou,
před moudrostí, před věčným přátelstvím.
Přichází ke mně v mém smutku
a její hlava se dotýká mé.
Opět cítím sílu svou a duše se mi vrací zpět.
Zpět do mého těla, znovu se chci radovat
a zpívat dračí píseň, tu jenž tu teď zní.
1. Já vzlétám každé ráno,
já jsem totiž drak.
To přírodou dáno,
ano je to tak.
R. Cítím vítr, cítím lásku, cítím ten náš svět.
Když dračí lásku rozpoznáš, šťastný si hned.
2. Mám spoustu přátel úžasných,
jenž při mně stojí.
Zažil jsem hodně dní úžasných,
draci se smutných dnů bojí.
R. Cítím vítr, cítím lásku, cítím ten náš svět.
Když dračí lásku rozpoznáš, šťastný si hned.
3. Na de vše je dračí láska,
tu neporazí nic.
Tu rozpozná jen hvězda Kráska,
s láskou odpoutá se hic.
R. Cítím vítr, cítím lásku, cítím ten náš svět.
Když dračí lásku rozpoznáš, šťastný si hned.
R. Už znám vítr, už znám lásku, už znám náš svět.
Dračí lásku rozpoznal jsem, šťastný jsem já teď.
Píseň tiše doznívá,
má duše klidná jest.
Odcházím pryč s jednorožkou.
Spokojená, klidná, vyrovnaná,
nikdy nejsme sami pomoc nás vždy potká.
Proč dovolím jim toulat se ve věčných dálkách?
Možná něco postrádám a oni hledají,
hledají všude
i na měsíci, jenž stráží hvězdy.
Má duše je ztracená,
ztracená v nekonečných smyčkách času,
v hloubkách vesmíru, v temnotě života a smrti.
Pluje všude kam já s žalem nemůžu.
Jak ráda by ona navštívila nebe.
Žal rozprostírá všude tmu,
mé oči už nic nevidí.
Až na měsíc, jenž mi svítí na cestu
svým stříbrným světlem a noční tváří.
A až na tvora jenž přináší světlo a dračí zpěv.
Snažím se rozpoznat toho tvora.
Toho, jenž stojí na kopci
a měsíc mu tvoří svatozář.
Tvora, jenž zahání tmu na ústup.
Toho, jenž přináší naději když světlo pohasíná.
Zírám na něj a on na mne,
a pak objeví se víc, když se světlem rozzáří
a zjeví se tak mým očím i duši.
Duši, jenž ve vysvobození nevěří,
Avšak duši, která něco tuší.
Stříbrný roh se jí tyčí na hlavě,
hříva plyne po šíji, jako tichý vodopád jí zdobí.
Provází jí dračí zpěv a tma ustupuje pryč.
Ustupuje před nadějí, přes sílou,
před moudrostí, před věčným přátelstvím.
Přichází ke mně v mém smutku
a její hlava se dotýká mé.
Opět cítím sílu svou a duše se mi vrací zpět.
Zpět do mého těla, znovu se chci radovat
a zpívat dračí píseň, tu jenž tu teď zní.
1. Já vzlétám každé ráno,
já jsem totiž drak.
To přírodou dáno,
ano je to tak.
R. Cítím vítr, cítím lásku, cítím ten náš svět.
Když dračí lásku rozpoznáš, šťastný si hned.
2. Mám spoustu přátel úžasných,
jenž při mně stojí.
Zažil jsem hodně dní úžasných,
draci se smutných dnů bojí.
R. Cítím vítr, cítím lásku, cítím ten náš svět.
Když dračí lásku rozpoznáš, šťastný si hned.
3. Na de vše je dračí láska,
tu neporazí nic.
Tu rozpozná jen hvězda Kráska,
s láskou odpoutá se hic.
R. Cítím vítr, cítím lásku, cítím ten náš svět.
Když dračí lásku rozpoznáš, šťastný si hned.
R. Už znám vítr, už znám lásku, už znám náš svět.
Dračí lásku rozpoznal jsem, šťastný jsem já teď.
Píseň tiše doznívá,
má duše klidná jest.
Odcházím pryč s jednorožkou.
Spokojená, klidná, vyrovnaná,
nikdy nejsme sami pomoc nás vždy potká.