Tvorba - Texty

Obloha bez mraků,
jak nekonečná síla plynoucích roků,
letí zelený stín pána nebes,
Schloona, draka z Karalmess.

Odlesky záře z jeho šupin,
ty zeleným drahokamům podobné jsou.
Rozzáří trávu polí i slatin,
a proniknou i nekonečnou tmou,
tou, co tíží moji duši.

Vítr jeho křídel mne vyzvedl ze dna,
kam shodil mne tento svět,
z toho nejhoršího sna,
kde růže je nebezpečný, smrtelný květ.

Ale já se nechci vrátit tam,
kde lidé provádějí své krutosti,
kde vládne nenávist, klam
a všude se povalují kosti,
patřící jejich obětím.

Proč musejí být lidé netvoři,
proč jsou jejich srdce kamenná?
Proč si nás dávají k večeři,
kde jejich zlost pramen má?

Mít tak moc měnit svět,
pomohla bych nám všem a to ráda,
čas bych vrátila zpět,
a nikdo by si nemusel hlídat záda.