Tvorba - Texty

Úvod
Představte si nekonečný prostor vyplněný jemnou pěnou. Má v různých částech odlišnou barvu. Každá „bublinka“ představuje vesmír, a shodné zabarvení představuje vesmíry s podobnou nebo alternativní historii.
Tímto „pěnovým multiversem“ proplouvá silně rozvětvený útvar připomínající pulzující nervovou buňku.
V jednom vesmíru, který právě vznikl převážily antičástice a vznikl antivesmír, u kterého došlo okamžitě po ustálení k anihilaci s normálním sousedem. Následná exploze odpálilo okolní sousedy všemi směry. Jeden z nich narazil do centra onoho útvaru a díky tomu se vše změnilo.
Srážkou vznikla prasklina, kterou do něj začala proudit Energie. Energie se schopností deformovat, formovat i tvořit hmotu, interagující se životem, ale hlavně s tím, který má fantasii, představivost, kreativitu a silné vědomý, vnikla do našeho vesmíru. Došlo by k zacelení pukliny nebýt v blízkosti jistého objektu.
V prázdné části, daleko od všech galaxií se přiblížily hvězdné zombie k malé osamocené
černé díře, která nasávala zářivou zelenofialovou hmotu zdánlivě z ničeho.
Byly to magnetar, objekt s magnetickým polem deformujícím molekuly a s povrchem popraskaným jako dno vyschlého jezera. Následovala dvojhvězda: pulsar, který měl tvar na pólech velmi zploštělé elipsy a modrobílá hvězda třikrát větší, jak Betelgeuseze, ze které intenzivně nasával hmotu při každém oběhu. Posledním z podivných návštěvníků byla umírající hvězda. Velikostí na hranici mezi tím, aby se z ní stala buď černá díra nebo neutronová hvězda.
A tato skupina začala obíhat kolem černé díry a každý oběh a následné přiblížení způsoboval gravitační vlny takové síly, až to napínalo hranici mezi vesmíry. Objekty se k sobě stále přibližovaly a gravitační vlny se zvětšovaly, až došlo ke kolizi, ke kataklyzmatu nepředstavitelných rozměrů, kdy se hvězdy přitom změnily v supernovy a společně s další hmotou řítící se skrz horizont události, vytvořily gravitační megatsunami, kterou poslaly napříč vesmírem. Těsně před ní se valila směs hmot vybuchlých hvězd, ty chvíli před vlnou narazily do té doby neviditelné praskliny a zvětšily ji do obřích rozměrů, a prasklina se dala do pohybu.
Než by s prasklinou doputovala k nejbližší galaxii už by se zacelila, nebýt jednoho z nejvzácnějších vesmírných jevů – červí díry.
Gravitační megatsunami se vlila do červí díry a ta ji přenesla do jedné sluneční soustavy, která se nacházela v jedné z ramen spirální galaxie, nazývané též Mléčná dráha. Vlna vyletěla z červí díry a mířila k centru této soustavy. K hvězdě tohoto systému, nazývané obyvateli této soustavy Slunce. Byla jím byla nasměrována na oblast kde se nacházela třetí planeta soustavy, vlna šikmo narazila do jediného měsíce oné planety zvané Země.
Prasklina se nárazem roztříštila na statisíce drobných částí a ty se snesly do oblasti zahrnující zhruba středovýchodní evropu, ale i tak vlnění megatsunami oběhlo celou planetu, jako vlnky po hladině rybníka.
Zasáhnulo to výrazně několik tisíců obyvatel a míst. Ona Energie z praskliny, nyní mikroprasklin si některé však vybrala záměrně, aby jí pomohli k silnějšímu spojení s tímto světem. Musela sem volně proudit, jinak by hrozilo, že zvyšující se tlak na zasažená místa způsobí katastrofu.
Na zasažené obyvatele a místa dopadly mikrotrhlinky. Po spojení začala z nich proudit Energie, kterou bychom díky vlastnostem také mohli nazvat Magií. U živých tvorů/míst začala vyplňovat každou část. U živých tvorů buňky, napřed v mozku, a poté už mnohem rychleji v celém těle.
Na konci, když dojde k vyplnění všech částí těla/místa, začne se pomalu měnit, ale aby došlo k dokončení procesu, to záviselo na tom, jaká změna měla proběhnout.

I. kapitola: Nový začátek
Ten den na první pohled začal jako každý jiný, vstal a nachystal si materiály do gymnázia, kde učil. První věc objevil už v autobuse do práce, zjistil totiž, že si doma zapomněl brýle, které byly každodenní nutností. Uvědomil si po chvíli, že přesto vidí výborně. Ve škole se šel opláchnout na záchod, protože byl ještě trochu rozespalý. Tam si v zrcadle všiml další podivnosti. Podíval se blíž a zjistil, že jeho duhovky už nemají zelenou barvu, připsal to ale tomu, že je ještě nevyspalý.
Protože nosil bezobroučkové brýle, jejich absence si kolegové všimli až později.
„Ty máš kontaktní čočky?“ zeptala se ho ke konci dne kolegyně učící matiku a fyziku. „Jasně, rozhodl jsem to zkusit,“ odpověděl s úsměvem. Nechtělo se mu vysvětlovat proč nemá brýle a měl pocit, že vidí bez nich líp.
Doma napřed opravil písemky, aby měl o nadcházejících Velikonočních prázdninách klid a mohl relaxovat. Navečer si sedl k počítači a otevřel si svůj charakter sheet, který mu dělala členka sdružení, jehož byl součástí, Draci.info - Dragarta. Prohlížel si ho a oddával se představám o tom jaké by to bylo moci volně létat. Po chvíli si šel lehnout, byl najednou hrozně unavený. V noci špatně spal, jeho sny zaplnila podivná zelenofialová mlha a byly zvláštně deformované.
Ráno mu strašně třeštila hlava a bolely oči. Do koupelny šel skoro poslepu a pořádně si je propláchl studenou vodou, a když se po podívání do zrcadla strašně lekl. V něm totiž na něj zíraly oči, které nebyly už lidské, ale jasně oranžové se svislou zornicí. „Ještěže máme ty prázdniny“ řekl si pro sebe „tohle bych vysvětloval těžko.“ Pak se začal prohlížet celý. Šáhl si na hlavu a zjistil, že tam má pod vlasy plno malých ostrých výrůstků. A když si zkontroloval ruce, nehty se začínaly deformovat a na předloktí se rýsovaly tmavé šupiny a kůže začínala mít celkově tmavý odstín, když si prohlídl i zuby a jazyk… „vypadá to, že se měním na draka. Doufám, že to bude rychlé nerad bych šel do školy jako polodrak, kdoví kde a jak bych pak skončil a co by se mnou dělali.“
Odpoledne se rozhodl projít se do kopců, aby si trochu vyčistil hlavu. Naštěstí byly liduprázdné. Když vycházel nebe bylo bez mráčku, proto ho překvapila po chvilce zamyšlené chůze zamračená obloha, která měla navíc i dost podivnou barvu. Když zahřmělo, rozhodl se neriskovat promočení a šel domů. Počasí se zhoršovalo a blýskalo se čím dál víc a hrom byl čím dál hlasitější. Dokonce si všiml na vrcholech okolních stromů Eliášova ohně.
Netrvalo dlouho a začalo učiněné boží dopuštění, pár set metrů od něj uhodil blesk. „To bylo blízko“ zrychlil krok a vtom další blesk, a další, a další, bylo to zvláštní, pořád nespadla ani kapka. Blesky byly čím dál tím blíž k němu, jako by ho pronásledovaly. Už nešel, ale přímo běžel i když věděl, že se to nemá. V tom se čas jako by zpomalil a cítil, jak blesk sjíždí přímo do něj, necítil bolest, ale příval energie, který projel celým jeho tělem. Nakonec ztratil vědomí.
Polobezvědomí bylo divné, necítil se ve své kůži a zvláštní pocit páru končetin navíc. Tělo
mezitím rostlo a měnilo se. Cestu domů si moc nepamatoval, ani nevěděl, jak se dostal na zahradu, kde usnul na trávníku. Probral se s leknutím a ihned okolo něj vyrostly krystaly, když se na ně díval všiml si také, že se kolem válí zelenofialová mlha a cáry oblečení. Prohlídl se celý a vypadal přesně jako svůj charakter. Něco ho škrtilo na noh… zadních končetinách, zjistil, že pořád má na nich část riflí, tak si je začal sundávat.
Byl zabraný do očišťování, a ještě mu celkem hučelo v hlavě, když ho probral výkřik. Byla to sousedka, která byla zrovna k večeru na zahradě. Zcela automaticky odpověděl: „dobrý den, stalo se něco?“ a aniž si to uvědomil naklonil se hlavou přes vysoký plot, ale uviděl jen sousedku, jak vyděšeně zabíhá do domu. Naklonil se zpátky přes plot a zahlédl svůj odraz v jezírku ozářený blesky okolní bouře, která nepolevovala. Podíval se blíž k hladině a poprvé si prohlídl svůj odraz „Hmmmm…o tom jsem tajně snil, ale co teď“ pomyslel si a obsidiánově černá hlava s krystaly na hlavě a zářivýma jantarově oranžovýma očima se v odraze usmála. Pak se otočil a podíval se na záda kde měl složená obrovská křídla. Trochu je roztáhl a měl tam i runy, které teď slabě fialově zářily.
Hlavou mu problesklo „musím z domu“ už nad tím párkrát přemýšlel co by udělal, kdyby se stal drakem, a tak věděl co musí udělat. Vyskočil na balkón a proboural se oknem do své ložnice. Šel se podívat do oblíbené části domu – knihovny, kam však dokázal strčit skrz dveře jen hlavu a krk. Rozhlédl se a povzdechl si „tohle mi bude chybět“ pomyslel si a při pohledu na knížky. Loučil se svým dosavadním životem. V tu chvíli mu vyletěl z hrudi světelný proud fialové barvy a rozprostřel se po všech místnostech, včetně knihovny, pak se zase stáhl a krystal krátce při tom zablikal, „co to bylo“ zavřel na chvíli oči, protože se mu motala hlava a uviděl knihovnu, ale uspořádanější než ta jeho. Měl všechny knihy, data ze všech paměťových medií, dokonce i LP zkopírované v paměti, „aspoň si budu moct vždycky co číst a poslouchat“ usmál se.
Vylezl z balkonu na střechu, a přitom zpustil malou lavinu tašek, díval se do ulice. „Jednou to musím zkusit“ a skočil. Málem to nevybral a drápy na zadních tlapách udělal hezkých pár rýh na autech zaparkovaných na ulici. Snažil nabrat výšku a letět směrem do kopců, byl tak soustředěný na let, že si nevšiml komína, do kterého vletěl jako dělová koule. Cestou pak ještě vzal několik antén, a pak už byl naštěstí nad lesem.
Při přistání na mýtině sejmul několik menších stromků „tohle musím vypilovat“ řekl si pro sebe. Měl hroznou žízeň, a tak zamířil ke studánce v háječku, o které věděl, že má i velké betonové pítko. Ucítil zvláštní pach a začal se podvědomě plížit. U něj uviděl pijící srnku, která kdoví proč přitom rachotu při přistání neutekla, možná za to mohl hrom okolní bouře. Plížil se skrz různé keře a houštiny, dokud nebyl od srnky na skok. Zastavil, přikrčil se a skočil. Jenže trochu neodhadl vzdálenost a sílu potřebnou ke skoku. A místo toho, aby mu skončila v tlamě, na ní přistál celý, doslova se na ní rozplácl, jak dlouhý, tak široký a z ní udělal palačinku. „Hlad je hlad“ říkal si, když srnku ´chroupal´. „Nechutná tak špatně, holt se mi mění chutě.“ Když to vydatně zapil lahodnou vodou ze studánky pomyslel si „příště to bude lepší, trocha cviku a praxe a bude ze mě postrach“.


II. kapitola: Staronové setkání a D.Ř.A.J.
Všiml si, že jeho krystal na hrudi začíná slabě fialově poblikávat a rozsvítil se. Náhle uslyšel v hlavě hlas znějící jakoby z dálky: „haló, je tam někdo? …“ odpověděl „ano tady je…“ chvíli se zamyslel, rozhodl se, že bude používat jméno, které jeho podobu vystihuje nejlépe „…Akor, s kým to mluvím i když to asi nebude ten správný výraz“ a ušklíbl se pro sebe. „To máš pravdu Akore, tady Olafsonn, a když s tebou takhle mluvím tak to jsi taky prošel určitou změnou, že“ Akor odpověděl „Jo, dalo by se to nazvat změnou“ a zasmál se „vypadám přesně jako můj charakter na infu a nejspíš i se všemi schopnostmi, něco jsem si i zkusil, a jak to vypadá u tebe?“ Olafsonn: „to samé v bleděmodrém v mém případě spíš černém.“ Chvíli bylo ticho. „Nesejde… vlastně nesletíme se někde?“ otázal se Olafsonn. Akor: „Jasně, kde bys to navrhoval? Radši někde mimo civilizaci.“ Olafsonn: „To jistě, výborná bude louka mezi hradem Starý Hrad a Nový Hrad, je to uprostřed lesů, takže to má výborné krytí.“ Během toho, co byl zabrán do debaty přeslech tichý svištivý zvuk.
Akor: „Dobře, před půlnocí tam dorazím, tak zatím.“ „Na brzkou shledanou“ „vlastně počkej nevím kde to přesně je“ „dobře pokud se pamatuju je to na sever od Brna kousek před Blanskem kříží se tam řeka a trať“ a jak nad tím přemýšlel, objevil se Akorovi obrázek onoho místa a on jenom překvapeně zamrkal „to sem nevěděl že to umíme“ „já to taky nevěděl“ odpověděl „tak zatím a přeju dobrý vítr“ a krystal na hrudi přestal zářit.
„Musím se odněkud rozletět, na vrcholu kopce bude prostoru dost“ pomyslel si a vyrazil. Byly tam pole z nich bude mít lepší rozlet. Poté co odešel od studánky se z křovin ozvalo drobné statické zapraskání a hlas potichu oznámil „cíl označen“. Při cestě slyšel sirény policie z vesnice. „Takže už asi dorazili k nám“ řekl si, „možná už brzy začnou v rojnici pročesávat les, ještě že za chvíli mizím“ chvíli poslouchal zvuky okolního lesa, zda neuslyší blížící se rojnici, naštěstí nic takového neslyšel, ale i tak přidal do kroku. Cestou na vrchol poslouchal zvuky lesa, ale bylo až neobvyklé ticho, kromě hromů podivné bouře neslyšel žádné zvuky typické pro noční les. Když dorazil na pole na vrcholu kopce, kde byla i kamenná rozhledna, uslyšel zvony kostela odbíjející devátou. „Měl bych vyrazit abych to stihnul“ a začal se rozhlížet po vhodném místě ke vzletu. Zamyšleně si pak prohlídl 16 metrů vysokou rozhlednu od paty k vrcholu. „Ne, to by nedopadlo dobře, když uvážím, jak dopadl první let a lov“ a podíval se na zadní tlapy, kde ještě byly zbytky laku od aut.
„Měl bych se dát trochu do pucu před odletem“ když si zkontroloval zbytek těla, na kterém měl místy zbytky omítky od komínu, trochu se podivil, že ho vůbec naražené části nebolí. „Na prvním setkání nesmím vypadat jako strašák do zelí“ řekl si. Našel pár hustších keřů, které použil jako kartáč. Po chvíli práce, kdy odstranil jakýkoli jemu viditelný nedostatek se zhodnotil „to už je mnohem lepší.“ Pak si prohlédl velikost pole ozimého ječmene pod rozhlednou. Jenom přešel na jeden konec pole a pomalým klusem, při kterém dělal silné záběry křídly se pokusil vzlétnout. Napoprvé mu nestačila délka pole, ale už při druhém rozběhu, nejspíše díky tomu, že si při prvním pokusu pořádně protáhl létací svaly, se mu podařilo vzlétnout. Když začal pomalu stoupat, všiml si, že blýskání stále nepřestalo. Bouřkové mraky ho velice přitahovaly a on podvědomě tušil proč. Stoupal výš a výš, zorientoval se podle v dáli zářícímu městu Brnu a vletěl prudce do bouřkového mraku.
Bez varování do něj uhodil první blesk.
Jiného by to zabilo nebo omráčilo, ale jeho ne. Naopak, při úderu blesku cítil takový příval energie, jaký před tím nikdy necítil. Po těle a křídlech ještě chvíli pobíhali elektrické výboje, které se však postupně ´vsákly´. S každým dalším zásahem se cítil silnější a plný energie. „Tohle mě probralo a nabilo líp než litr kafe se zeleným čajem dohromady“ řekl si pro sebe.
Užíval si tyto přívaly energie a pokračoval v letu směrem k dohodnutému místu. Netušil však, že ho někdo sleduje, mechanické ´oko´ radaru umístěného v malé vojenské základně nedaleko Brna. Mířilo jeho směrem a pomalu se otáčelo podle jeho letu. Velitel speciální armádní divize, sledoval obrazovku a po okamžiku prohlásil „sledujte ho, kam míří a pošlete tam náš tým, včetně dramionu.“ Odešel na nádvoří, aby dohlédl na onen tým, který se začal připravovat k odjezdu.
Akor zatím pokračoval k dohodnutému místu ´sletu´, protože letěl v mracích rozhodl se, že to ´střihne´ středem Brna. Zůstal nespatřen, alespoň pro lidské oči, ono mechanické radarové ho stále nepřetržitě sledovalo. Za Brnem se zorientoval podle tratě a řeky Svitavy, a dál pokračoval na místo.
Silnicemi okolo Brna mezitím už mířila kolona armádně vyhlížejících vozidel v jejichž středu jel dramion.
Akor doletěl na předpokládané místo klesl níž pod mraky. Začal kroužit a prohledával okolí, aby našel louku mezi zříceninou a hradem. Natočil se, aby měl na louce co největší prostor. Když doběhem při přistání zastavil téměř ve stromech na druhé straně louky, začal se rozhlížet kolem zda neuvidí Olafsonna.
Cítil jeho přítomnost v temnotě lesa, proto se pečlivě prohlížel, zda něco nezahlédne. Pak uviděl dva šedavé zářící body ve tmě, které ho pečlivě sledují a zamířil k nim.
„Ahoj Akore jsi to ty?“ „V celé své okřídlené kráse“ řekl Akor a usmál se. „Také zdravím, Olafsonne vypadáš výborně“ pozdravil, když vešel za ním o něco hlouběji do lesa a potkal asi o polovinu menšího černého draka s bílým břichem a černými rousy na tlapách. „Ty taky nevypadáš špatně“ pravil Olafsonn s úsměvem. Chvíli si tam sebe navzájem prohlíželi. „Jak si získal svou nynější úžasnou podobu?“ zeptal se po chvíli Akor. Olafsonn mu popsal události, které vedli k jeho nynější podobě. Při vyprávění Akor zjistil, že to bylo při podobném sledu událostí. Nakonec dodal ještěže při tom úderu blesku byl venku a nikdo jiný tam nebyl. Bouře, při které ji získal jenom o pár hodin dříve, než Akor a druhá bouře se nad nimi spojili a předváděly úžasnou nebeskou šou.
Kolem nich silně šuměl les, povídali si o svých podobách, schopnostech a co bude asi dál. Proto si nevšimly kruhu vojáků, který se kolem nich pomalu uzavíral.
Za okamžik si to uvědomili i do debaty zabraní draci. Kolem nich zářilo do tmy plno zelených bodů. Oni ve tmě viděli excelentně jenom se prostě příliš zabrali do debaty.
Okamžitě se oba postavili instinktivně do obraných pozic ´zády´ k sobě. Okolí Olafsonna se začalo rychle ochlazovat a zeleň pokryla námraza. Před Akorem rychle ze země vyrostly krystaly s ostrými vrcholy, mezi kterými to probíjelo a směřovali k vojákům. Oba své schopnosti použili instinktivně aniž by o nich museli přemýšlet.
Vypadalo to, že se každou chvíli musí strnout souboj plný střelby, drápů, ohňů, mrazu a blesků. Vojáci se najednou přestali přibližovat a ozval se hlas z velice silného megafonu, který nepřehlušila ani okolní bouře nad nimi.
„Nepřišli jsme Vám jakkoli ublížit, chceme si s Vámi promluvit o věcech se kterými byste nám mohli pomoci“ zněl sebejistě velitelův hlas a objevil se kousek za vojáky tvořící kruh, kteří však již na nikoho nemířili zbraněmi. Velitel se ozval znovu „potřebujeme, abyste šli s námi, již se nám povedlo přesvědčit tři další jednice Vašeho druhu, kteří se objevili v Čechách.“
Akor a Olafsonn mezitím spolu vedli telepatický rozhovor. Olafsonn: „Myslíš, že jim můžeme věřit?“ Akor: „Myslím, že by stálo zjisti, o co jde, a jak je to s těmi dalšími draky. Navíc armáda bývá většinou o krok napřed. Utéct můžeme vždycky, s našimi schopnostmi nás nemůžou zastavit.“ Olafsonn: „Dobře, souhlasím, ale když se něco pokazí tak hned vypadnem.“ Akor: „To je jasné“ usmál se.
Vojáci a velitel jenom viděli, jak si dva nestejně vypadající draci chvíli hledí do očí a pak se ten větší usmál. Olafsonn pravil slyšitelným hlasem „dobře, neublížíme vám, můžete sem jít.“ Hradba krystalů se rozpadla v písek a okolí se přestalo obalovat námrazou. Rozsvítilo se pár silných světel a kousek před draky Akora a Olafsonna nakročil postarší muž s mrožím knírem ve tmavě zelené uniformě. Pohlédl drakům zpříma do očí, cože je oba trochu zaskočilo. Z očí mu vyzařovala hrdost, inteligence a sebejistota, ale nikoli arogance nebo povýšenost nad ostatními. „Plukovník Václav Klemeš jméno mé, velitel D.Ř.A.J., což je Divize pro Řešení Abnormálních Jevů. Oba draci se na sebe podívali „Olafsonn je mé jméno a jsem Severský planinný drak“ „Já se jmenuji Akor a jsem Krystalový drak“ „Děkuji a nyní pojďte za mnou“ prohlásil a začal scházet pomalu dolů z kopce. Akor a Olafsonn i vojáci šli za ním, brodili se směsí jemného písku a na dřeň zmrzlé vegetace, která všem křupala pod tlapami nebo botami. „Během cesty k ostatním členům Vašeho druhu…“ Akor ho přerušil „můžete nám říkat draci, nebereme to jako urážku.“ „Děkuji“ odvětil plukovník „během cesty k ostatním drakům Vám osvětlím naši současnou situaci.“ Šel v čele za ním pomalu Akor s Olafsonnem, za nimi ´průvod´ uzavírali jednotky s nočním viděním. Dorazili k silnici, kde v zatáčce stálo zvláštní vozidlo. Když k němu dorazili, plukovník na něj ukázal a oznámil „v tomto vozidle Vás přemístíme, je to mnohem méně nápadné, než kdybyste letěli.“ Usmál se „členové mé jednotky to překřtili na „dramion“ dračí-kamion, podle toho, k čemu byl poprvé použitý, vezli se v něm tři draci, ke kterým nyní pojedeme, ten třetí se tam hned nevešel, ale ukázalo se, že umí měnit svou velikost.“ Při zmínce o změně velikosti se na sebe draci podívali.
Dramion vypadal opravdu zvláštně, byly to vlastně dva přívěsy spojené dohromady kloubem a rozšířené tak, že sahali lehce za polovinu vozovky. Otevřely se dvoukřídlá vrata v zadní části dramionu a spustily mohutné ´schůdky´ na zem. Ukázal se jim ohromný prostor vnitřku návěsu, kde mimo malé prosklené budky pro jednoho s dvířky z vnějšku (nejvíce připomínala telefonní budku) nebylo uvnitř vůbec nic a kam by se snadno vešlo i pár slonů. Akor i Olafsonn cítili, že v dramionu skutečně před nimi někdo jel a podle čichu i poznali, že se velitel spletl nebyly to tři draci, ale dvě dračice a drak, také si povšimli notně opáleného místa na stropě v přední části.
„Prosím nastupte si“ oznámil plukovník a stoupl ke straně dramionu. Oba draci si najednou uvědomili, že se nikdo nepodivil, když na ně promluvili normálním hlasem, takže se už museli s mluvícími draky setkat. Přední část byla o trochu širší, a tak se tam Akor rozhodl nacouvat „bude se mi líp lézt ven“ pomyslel si, když se napasoval až k přední stěně přívěsu. Olafsonn šel popředu, a protože byl menší, šlo mu to lépe než Akorovi, který nyní plně oceňoval, jaký prostor mají sardinky v konzervě. Telepaticky Olafsonnovi řekl „kdyby něco z tohodle se dostaneme snadno.“ Když byli oba dva na ´palubě´ zavřely se vrata a z bočních dvířek dovnitř vešel plukovník a posadil se do budky. Podíval se na Akora, který se netvářil dvakrát přívětivě a řekl „cesta nebude trvat dlouho silnice jsou prázdné.“ Akor se jenom trochu kysele usmál, chtěl se uvelebit, ale uvědomil si, že by nejspíš kamion-dramion převrátil, a tak se radši ani nehnul.



III. kapitola: Jince a Velký slet
Kolona s dramionem uprostřed se rozjela a brzy se dostaly na dálnici což všichni poznali z rytmického drncání po dálničních panelech. Sotva se dostali na dálnici začal plukovník s instruktáží. „Vážení draci, právě míříme na dělostřeleckou základnu Jince, kde se setkáte s ostatními draky, základna nachází uprostřed lesů, které jsou její součástí, a tak Vás prozatím ukryjeme v hangáru, který jsme trochu upravily.“ Akor trochu natočil hlavu a zeptal se s tázavým výrazem „jak jste myslel to ´prozatím´ a jak jste nás vlastně našli?“
Plukovník se otočil na Akora a odpověděl „to ´prozatím´ znamená, že se jsou tu další zvláštní jevy a já očekávám objevení dalších větších a ty už nebudou tak nenápadné jako to v Praze. A abych odpověděl na Vaši druhou otázku, našli jsme Vás díky té podivné bouři, když jsme našli prvního draka, tak jsme si to nespojili, u druhého a třetího jsme se již orientovali podle bouře, ale nepodařilo se nám ´kontaktovat´ všechny.“ „Ale bouře jsou celkem běžné, to jste hledali draky v každé bouřce?“ „To ne, tyto bouřky mají svá specifika, objeví se z ničeho nic, vykazují podivné energetické odchylky a jsou celkem kruhové, navíc asi prvních 12 hodin sledují draky, kteří se v nich objevili.“ „Děkuji, za odpověď, a co ti, které se Vám nepovedlo ´kontaktovat´“ odpověděl Akor. Plukovník se zachmuřil: “sledujeme je díky tomu, že mají téměř všichni sledovací zařízení.“ „Cože“ Akor s Olafsonnem se na něho otočili a netvářili se příliš přívětivě. “Sledovací zařízení má zde jenom Akor u Olafsonna se nám ho nepodařilo umístit, ale buďte v klidu na základně Vám bude odstraněno.“ Akor byl chvíli naštvaný, ale pak na to přestal myslet.
„Takže zatím asi netuší, že jsme původně lidé, ale stejně se to dozví, takže bude možná lepší, když mu to řekneme sami“ běželo mu hlavou. Když tak přemýšlel, poskočil dramion na dálnici díky díře trochu víc a Akor se praštil o ´strop´, přitom se mu okamžitě přehrála ona kataklyzmická událost a pár dalších vjemů, které nedokázal rozlišit, podíval se na Olafsonna a všiml si, že vypadá jako by viděl ducha. Co si Akor neuvědomil, že onen ´výjev a vjemy´ se mu mezitím nahrál do jeho krystalu na hrudi a jeho tělesný kvantový superpočítač začal zpracovávat data.
V hangáru v Jinci se mezitím stejný výjev přehrál i jeho obyvatelům, třem drakům (vlastně dvěma dračicím a jednomu drakovi). Vojáci na draky, kteří se najednou zastavili a hleděli do nepřítomna, překvapeně koukali, ale pak jenom pokrčili rameny, co oni můžou vědět co je u draků normální.
Draci se potom chvíli bavili, co to mělo znamenat, ale pak na to přestali myslet, zůstal jim jenom zvláštní pocit, a tak se dívali na cvrkot vojáků oknem hangáru. „Zaslechl jsem, že sem vezou další dva draky“ pravil největší z trojice draků, který měl hnědé zbarvení, na zádech dočerna a na břichu dožluta. „Myslíte, že to bude někdo z infa?“ dotázala se rudá dračice černými prvky a ohnivou hřívou a koncem ocasu. „Podle toho shonu už tady za chvíli budou“ oznámila bílá dračice s fialovým břichem a částečně opeřenými zlatými křídli. „Co myslíš, bude to někdo známý?“ zeptala zlatá dračice hnědého draka. Hnědý drak však měl přední část těla v kontejneru, který fungoval jako velký mrazák. Když nikdo neodpovídal otočila se „ptám se, myslíš si, že to bude někdo známý!“, hnědý drak vylezl z mrazáku s nakouslou kýtou v tlapě, a ještě s plnou tlamou pravil „HHhmmm?“ „Ale nic“ pravila trochu nabručeně dračice a dívala se dál z okna, zatímco ohnivá rudá dračice odpočívala na kamenitém loži z křemičitého štěrku.
Plukovník se po dracích podíval ze své budky „stalo se něco?“ Akor s Olafsonnem se po sobě a na něj podívali. „To ještě nevíme, ale mám pocit, že to bude velice důležité.“
Po další půlhodině jízdy po tankodromu, kteří odvážní nazývají dálnicí D1, přestal dramion vibrovat a přejel na méně rozbité vedlejší silnice.
Další hodina jízdy, už probíhala mlčky, oba draci přemýšleli, koho tam potkají a plukovník si je pořád zamyšleně prohlížel a něco kontroloval na tabletu, chvíli předtím slyšel Akor cvaknutí foťáku, ale nedal na sobě nic vědět. Akorův ´osobní´ počítač dál zpracovával data. Pak dramion zastavil, bylo slyšet zvedající se závoru a po té kovový zvuk otevírající se brány. Dramion se rozjel a pokračoval dál asi ještě 20 minut, než zastavil. Nejprve vystoupil plukovník ze své ´telefonní budky´ pak se otevřeli vrata a sjely ´schůdky´, Olafsonn musel opatrně vycouvat a pak vylezl i značně rozlámaný Akor. Plukovník se usmál a oznámil slavnostně „vítejte v Jinci“ a rukou ukázal okolní prostor včetně hangáru. Olafsonn i Akor chvíli jen tak stáli a rozhlíželi se a při tom si postupně protáhli tělo a všech šest končetin. Zejména křídla a krk, které byly ztuhlé. Během protahovacího procesu se ozýval zvuk hromadného praskání kloubů, nepodobný malému krupobití. Zvláště nezapomenutelné pro vojáky bylo mohutné zívnutí, při kterém si protahovaly čelisti a ukázali tak vnitřky tlam plné ostrých zlověstně vyhlížejících zubů. Obzvláště tlama Akora, která měla vnitřek krásně oranžový. Při jehož spatření vojáci ustoupili o krok dozadu. Společně s vojáky tam postávala i postavička v plášti s ručním detektorem, kleštěmi a vedle něj stál asistent s žebříkem. Akor si je při protahování nedůvěřivě prohlížel.
Plukovník tedy posečkal, a jako jediný se přitom tvářil jako by zívající drak byla běžně viditelná záležitost, když se draci přestali protahovat, řekl „doktor s doprovodem je zde aby Vám odstranil sledovací zařízení, mohou?“ a ukázal na doktora. Akor přikývl a asistent opatrně opřel žebřík o ´rameno´ doktor po něm vylezl chvíli mával detektorem v zátylku a pak vytáhl kleště a ladným pohybem vytáhl notně opálenou šipku Akor, který to sledoval, necítil při vytahování vůbec nic. Doktor slezl a asistent odnesl žebřík. „Ty blesky tomu pěkně dali divili jsme se, že to vůbec ještě fungovalo“ řekl plukovník a pokynul rukou k hangáru „můžeme pokračovat“. Oba přikývli a cestou si prohlíželi okolí. Dramion byl zaparkovaný před administrativními budovami s velkými garážemi a sklady. Od ní vedla silnice k obrovské přistávací ploše vedle hangáru, kam mířili, vše bylo ozářeno klasickými lampami veřejného osvětlení. Vzdálenější prostor okolo základny pak už pokrývaly jenom husté lesy.
Mezitím v hangáru ´zlatá´ dál sledovala oknem pohyb venku. Upoutal jí hluk přijíždějícího dramionu „už dorazily“ zařvala a všichni se přihrnuli, aby vyhlíželi příchozí. Rudá ohnivá dračice potom co uviděla siluetu krystaly porostlého draka, vypadala náhle zamyšleně. Upřeně sledovala přibližující se draky v čele s plukovníkem.
Hangár to byl prostorný, klidně se tam mohli vyrábět menší vzducholodě. Plukovník dorazil k menším vratům na boku hangáru, pokynul strážím, aby je otevřeli. Voják zasalutoval a vyťukal kód, po kterém se vrata začala otevírat. Plukovník vešel dovnitř a za ním Akor s Olafsonnem, vrata se za nimi zavřeli. Oba nově příchozí draci si prohlíželi vybavení hangáru, které bylo tvořeno něčím, co připomínalo velkou kovovou kašnu bez ozdob (něco jako ´kašna´ na Svobodově náměstí v Brně), dále pak pootevřeným nákladním kontejnerem, u kterého z mezery vrat šla pára, a pak něco co nejvíc připomínalo tři ploché hromady štěrku, a nakonec na lešení umístěna velká obrazovka která neustále vysílala zprávy.
Nejvíc je upoutal uvítací výbor tří draků. Dva drac... vlastně dvě dračice měly podobnou velikost jako Akor, ale hnědý drak byl však alespoň dvakrát větší než Akor.
Všichni tři byli Olafsonnovi i Akorovi velmi povědomí a snažili se je zařadit, na ´tvářích´ tří draků bylo vidět, že přemýšlí o tomtéž.
Ticho prolomil plukovník „tady jsem Vám přivedl další spolubydlící“ pravil s pobaveným úsměvem.
Rudá dračice první prolomila mlčení mezi draky „nejmenuješ se náhodou Akor?“ Otázala se Akora a pozorně ho prohlížela. Všechno na něm jí připadalo strašlivě povědomé od run na křídlech a hrudního krystalu, přes oranžový vnitřek tlamy, po krystaly na hlavě. „Ano jsem Akor a ty jsi mi taky povědomá“, „všichni jsou mi nějak povědomí“ odpověděl Olafsonn.
Akor si jí také pečlivě prohlížel, pak mu blesklo hlavou a vykřikl „Dragarta?“ „Ano to jsem já“ pravila zubatým úsměvem Dragarta, pak řekla „vypadáš přesně tak jak jsem nakreslila tvůj charakter na infu“ pak si však všimla pohledu plukovníka, jehož pohled nevypadal udiveně, ale jako pohled člověka, kterému právě začalo všechno do sebe pasovat a dávat smysl.
Akor pokračoval „ty musíš být Tir“ a Olafsonn dodal „a ty musíš být tím pádem Therihar.“
„Tak jest“ odvětil Therihar. „Ano, jsem to já“ odvětila Tir. Plukovník se na ně dál díval „takže se už všichni znáte, a to: „vypadáš přesně tak jak jsem nakreslila tvůj charakter na infu“ znamená, pokud to chápu dobře, jste nebyli vždycky draci“ Akor se na plukovníka podíval „vyfotil jste si mě a mou fotku prohnal internetem, že ano?“ „Správně, našel jsem několik obrázků, které se Vám podobali a na jednom z nich byl i podrobný popis charakteru jménem Akor od jisté Dragarty.“ Plukovník si všechny draky prohlédl „takže jste všichni členové spolku Draci.info a před touto změnou jste byly lidé?“
Mezitím co plukovník, co měl svůj malý monolog, se všichni rychle telepaticky domluvili, že nebudou lhát a potvrdí mu to. Za všechny odpověděla Dragarta „ano jsme všichni členové spolku Draci.info a předtím jsme všichni byli lidé, změnili jsme se na své charaktery, co jsme měli na infu“, Akor ji doplnil „i se všemi schopnostmi, které má daný charakter.“

IV. kapitola: Karlův most a Oznámení
„Takže to bychom měli objasněnu jednu záhadu a nyní k dalším důležitým událostem“ a ukázal směrem k televizi, kde zrovna běžely ranní zprávy. „Na Karlově mostě se objevil podivný úkaz, a protože začal v rozmezí dvou dnů společně s vaším objevením, je jasná souvislost obou událostí.“
Ve zprávách v televizi mezitím běžela reportáž z Karlova mostu a reportér ranních zpráv oznamoval. „Včerejší noci před půlnoci, kdy se zahajovaly oslavy 670 výročí zahájení stavby, se stala zvláštní událost“ otočil se a ukázal na most „7 minut po půlnoci, kdy se rozbíhaly oslavy, se celý most a jeho okolí otřáslo jako při zemětřesení, poté se na něm objevila puklina, která se táhne téměř po celé délce vozovky mostu a vychází z ní silná zelenofialová záře. A jak vidíte na sochách světců se objevil další jev, takzvaný Eliášův oheň.“ Přešel postupně doprostřed mostu a cestou ukazoval na sochy i na puklinu. „Zde vidíte hrot čepele nože nebo meče, který se vynořuje přímo z pukliny“ ukázal na hrot, který se leskl a sám zářil zelenofialově.
Během reportáže se Akorovi fialově rozzářil krystal na hrudi a do mozku byly poslány zpracované informace, Akor při tom chvíli měl nepřítomný výraz.
Plukovník promluvil ke všem drakům „víte o tom jevu něco, co to je a jak to dál řešit?“
Všichni vypadali zamyšleně nic neříkali, a vypadali, že něco tuší, ale nemohou si to vybavit, Akor pomalu zvednul tlapu „já bych o tom něco věděl, díky mému vnitřnímu počítači, který nahrál a zpracoval ono „deja vu – či vizi“, kterou jsme měli minimálně já s Olafsonnem, ale myslím, že ji měli všichni.“ Draci pomalu přikývli hlavami.
„Právě mi poslal výsledky a pokud něco neuděláme bude to katastrofa“ než stačil dokončit myšlenku celý hangár se začal otřásat. Plukovník přikázal otevřít vrata a všechny ovanul chladný, lesem vonící osvěžující vánek. Vyběhli na volné prostranství vedle hangáru. Celé okolí se třáslo a na nyní vymetené obloze i když už svítalo byla silně viditelná zelenofialová ´polární´ záře a v dáli se začalo blýskat. Všichni se otočili na Akora „o tom mluvím“ řekl a pak jim v rychlosti vysvětlil co je ta Energie zač a co jí umožnilo průnik na Zemi. „Tlak na zasažené místa se bude zvyšovat a pokud se nedokáže uvolnit nastane exploze. Tak velká že výbuch supervulkánu proti tomu bude jako prskavka“. „A kde se nacházejí ony praskliny “ zeptal se plukovník. „Není to jisté, praskliny se rozptýlili po evropě nerovnoměrně, ale o jednom místě víme, je v Praze.“ „A máte nějaký návrh řešení“ zeptal se netrpělivě plukovník. „Mám a je to trochu zvláštní, onen plán se mi objevil v hlavě sám od sebe spolu s výsledky vize, jako by to Energie chtěla, navíc to, že se stalo draky zrovna nás pět taky není náhoda“ vysvětlil Akor. „Naznačujete, že Energie má něco jako vědomí. Ale jak víte, že Vás nechce jenom zneužít?“ opáčil plukovník. „Má ho, nejspíše částečné, Energie sem přestat proudit nemůže. To řešení je takový ventil, který sníží tlak a zároveň nám umožní tu Energii částečně ovlivňovat, jak bude působit.“ „Například Karlův most, to že se tam objevilo zatím nejsilněji může mít vliv ono magické datum zahájení stavby a dnešní oslavy výročí“ odpověděla Tir. „A například ta čepel by mohl být Bruncvíkův meč, který má sekat hlavy nepřátelům státu“ dodala Dragarta.

V. kapitola: Říp a Cesta k němu
„Tak jak, z čeho a kde postavíme ´magický´ ventil“ dotázal se plukovník věcně. „Postavíme ho my všichni draci společně, musí stát na silně mýtickém místě, které však nebylo zasaženo a nejsou tam ty pukliny.“ „Byl sem předevčírem u Řípu a vypadal v pořádku“ odpověděl Klimeš. „Výborný nápad silně mýtické, vyvýšené místo, tvrdá vyvřelina, a navíc i magnetický“ řekl Akor. „A jaký materiál máme zajistit na stavbu“ zeptal se plukovník Klimeš. „Na vrcholu Řípu budeme potřebovat 17 tun křemičitého štěrku či písku, 7 barelů vody z přírodního zdroje například studánky, ne z vodovodu. Dále potom kilo bismutu, kilo kobaltu, 2 silné neodymiové magnety a kilo iridia. Také budeme potřebovat klid na práci, takže by tam neměl nikdo vstupovat. Myslím, že pro armádu by to neměl být problém tento materiál v co nejkratším čase opatřit.“
Plukovník si to zaznamenal do malého notýsku „je to vše co budete potřebovat?“ Tir se zamyslela „bylo by dobré tuto, zajisté zlomovou událost zaznamenat.“ „Takže malý dokumentární štáb. To bychom měli, já jdu zajišťovat vše potřebné.“ „Vše dopravíme co nejrychleji na Říp a co se Vás týče…“ Dragarta mu skočila do řeči „nemohli bychom tam doletět?“ Tir dodala „v tom kamionu jsem záviděla sardinkám v konzervě prostor.“ „Souhlasím ještě teď mám ztuhlý krk“ přidal se Akor. A všechny dračí ´tváře´ se s trochu prosebným výrazem dívaly na plukovníka. „Dobrá souhlasím, na Říp bude nejrychlejší cesta pro Vás po ´vlastních´ “ usmál se a podíval se na draky, kteří si oddychli, že nemusí jet v té konzervě. V tom ucítili slabé otřesy a v televizi, jak slyšeli z venku, se objevil reportér „mimořádné zprávy, objevila se zvláštní polární záře a dodatečné otřesy způsobily, že nyní již zřetelný meč je ve vozovce uvízlí pouze za jílec, existují názory, že se jedná o bájný Bruncvíkův meč, který má stínat hlavy nepřátelům státu…“ Dál už nikdo neposlouchal. „Něco mi říká, že bychom si měli pospíšit“ řekl Therihar. „Nepotřebujeme, aby nám po městě lítal magický meč a sekal hlavy“ dodala Dragarta.
„Jeho vzniku nezabráníme, ale můžeme jeho vlastnosti ovlivnit tak, aby netrestal setnutím hlavy, ale dotyčného pouze praštil“ řekl Akor. „Půjde to ovlivňovat?“ dotázal se plukovník. „Pokud si pospíšíme tak jistě“ odpověděl. Zároveň si pomyslel „ale jenom ze začátku a částečně“.
Všichni draci si začali na volném prostranství protahovat a procvičovat křídla. „Tak to abychom už vyrazili, přeji Vám šťastný let, a uvidíme se na místě, jenom neleťte přes centrum Prahy, nepotřebujem ještě panikařící dav.“ Řek plukovník a odešel směrem k
administrativním budovám a skladům.
Objevila se mlha, která se plazila z lesů a spolu s nastupující bouřkovou oblačností, ve které se opět začalo blýskat. Navíc polární zář nad hlavami, to vše tvořilo velice mystickou atmosféru. Zvláště když zjistili, že blesky mají nepřirozený odstín zelené a fialové. „Zhoršuje se to, měli bychom už vyrazit“ řekl, dívaje se na oblohu Olafsonn. „Poletíme ve formaci“ řekla Dragarta „let bude rychlejší.“ „Já poletím ve středu trochu nad vámi a budu na sebe stahovat blesky, aby se vám nic nestalo, mě totiž nevadí, cestou vám osvětlím, jaké budete mít úlohy při tvoření Mantilu.“ „Mantil?“ tázavě se na Akora podívali. „Zkratka, magický ventil – Mantil.“
Dragarta: „Myslím, že bych měla letět v čele, vyznám se v okolí.“ „A budeš pro nás navíc výborně viditelná“ řekl se zubatým úsměvem Therihar. „Jestli chceš dostat ocasem po tlamě tak pokračuj“ řekla pobaveně a trochu švihla ocasem.
Všichni se rozestoupili v pořadí, v jakém budou letět ve formaci, Therihar se pro jistotu přesunul trochu víc dozadu.
Všichni draci postupně vzlétli a utvořili formaci, s Dragartou v čele, a Akorem uprostřed nad nimi. Když vletěli do mraků ocenili všichni přítomnost Akora, který k sobě přitahoval skutečně všechny blesky a tím pádem neuhodily do nich. Akor věděl proč to dělá, pro stavbu bude potřebovat velké množství energie a takto se nabíjel. Dragarta v čele namířila západně okolo Prahy a pak na sever k Řípu. Akor ostatním drakům formou telepatie podrobně vysvětloval, s čím bude potřebovat pomoc při stavbě Mantilu a jaké jejich schopnosti bude potřebovat.

VI. kapitola: Stavba Mantilu
K Řípu dolétali v dopoledních hodinách, již z dálky bylo viděl, že je okolo hory velké množství vojenské techniky, které tvořilo ochranný perimetr okolo celého Řípu. Začali nalétávat na přistání na volný prostor na vrcholu hory. Naštěstí se plukovník a malý štáb pro dokumentaci, moudře rychle před tím schovali za rotundou svatého Jiří a Vojtěcha, jinak by je poryv 5 párů křídel smetl z hory. Když postupně přistáli na volném plácku, museli se přikrčit při poryvu větru, který vytvořil Therihar při přistání. Ostatní draci chvíli kašlali ze zvířeného prachu. „Příště přistaneš pod horou a sem dojdeš pěšky“ řekl Olafsonn, který měl stejně jako Akor díky prachu trochu světlejší barvu než obvykle. Akor šel zkontrolovat, zda dovezli všechno, co bude potřebovat, při obhlídce se setkal s plukovníkem a štábem. „Doufám, že jsme na nic nezapomněli“ zeptal se plukovník. „Ne, nic nechybí a všechno je v pořádku“ řekl Akor co mezitím ještě čichem zkontroloval 7 barelů a jednu velkou bednu. Akor: „Bylo těžké sehnat ten materiál?“ „Ne, nebylo a ta voda je přímo z pramene tady na Řípu“ odpověděl plukovník „a mimochodem tohle je štáb, který to bude natáčet.“ Akor si prohlídl štáb, který při pohledu na pět draků byl mírně vyklepaný.
Když se shromáždili, štáb už začal vše natáčet. Plukovník řekl téměř obřadně přítomným „informoval jsem armádní vedení, prezidenta i vládu, a poté co jsem jim osvětlil situaci co se bude dít, když mě nepodpoří, plně schválili Váš plán.“ „Myslím, že je vyděsil Bruncvíků meč stínající hlavy“ zašklebila se Dragarta. Plukovník se jenom usmál, vzpomněl si totiž na jejich výrazy, když jim popsal, co bude dělat Bruncvíků meč. Všichni si jeho výrazu všimly a usoudili, že stojí spíše na jejich straně.
Dokumentaristi se zatím postavili kousek vedle rotundy odkud byl výhled na celý volný prostor.
„Takže začneme“ řekl Akor „všichni si stoupnou zatím dál, až budu potřebovat konkrétní pomoc, tak pro vás přijdu.“ Z bedny vyndal kovy a spolu s magnety je umístil pár metrů jižně od hromady štěrku. Sudy přemístil zatím k rotundě. Akor se postavil ke kuželu dvou desítek tun křemičitého štěrku a pohybem tlapy se hromada sama urovnala do kruhového tvaru o průměru sedmi metrů. Potom přešel ke kovům a magnetům s několika hrstmi štěrku a přidal je tam. Zvedl na ně tlapu silně se soustředil a přeříkal několik zaklínadel, kovy a magnety se rychle propadly, ze země se začaly vynořovat dva červenomodré šestiúhelníkové ploché krystaly, které měly víc jak metr v průměru. Když první dosáhl výšky Akorovi hrudi přestal růst, druhý pokračoval, a přitom se výrazně zešikmil, takže ve finále vypadal jako obrazovka. Když druhý krystal dosáhl správného tvaru tak se krystal na Akorově hrudi fialově rozzářil a vytryskl z něj proud energie do prvního krystalu. „Právě jsem vytvořil řídící krystalový počítač, zkráceně ´krpoč´ a nyní do něj nahrávám ´software.´ Prohlásil Akor směrem ke dokumentaristům, kteří stáli vedle rotundy spolu s plukovníkem a vše užasle pozorovali.
Po chvíli proud z Akorovi hrudi přestal a krpoč zablikal a rozsvítil se. Otočil se na Olafsonna a Therihara. „Právě sem tam nahrál software spolu se všemi mýty, pověstmi, legendami, polohou posvátných míst i všemi náboženstvími co kdy na Zemi byly, všemi druhy magických bylin a obsahuje také databázi všech mýtických a legendárních tvorů včetně nás draků.“ Viděl jejich pohledy. „Abych odpověděl na nevyřčenou otázku tyto informace mi byly dodány spolu s oním deja-vu. Nyní bych požádal Olafsonna a Therihara, dva velké dračí spisovatele a tvůrce velkých literárních fantasy světů, aby přistoupili ke krpoči a začali tvořit a pozitivně modelovat pravidla pro Energii, která ve finále postupně přetvoří náš svět ve svět dalo by se říct magický či fantazijní.“
„Stačí když na tuto platformu položíte své tlapy zavřete oči a můžete začít pracovat.“ Olafsonn a Therihar přistoupili ke krpoči a položili na něj tlapy a zavřeli oči.
„Tir budu tě potřebovat.“ Tir přistoupila na jižní část kruhového lože, Tir vytvořila mezi tlapami malé ´slunce´ a poslala ho nad místo kam ukázal Akor. ´Slunce´ se vznášelo asi metr nad štěrkem a Tir ho udržovala aktivní. Akor se posadil, narovnal se a částečně rozvinul křídla, pak zvedl tlapy směrem k zářícímu ´slunci´, začal se soustředit a mumlat zaklínadla. Všechny runy včetně jeho hrudního krystalu začaly intenzivně fialově zářit a před Akorem se ze štěrkového lože začal vynořovat obrovský krystal, který při růstu do sebe absorboval ´slunce´ začal pak sám zářit stejně. Dosáhl výšky sedmi metrů a tvarem vzdáleně připomínal hodně úzkou a špičatou pyramidu se osmiúhelníkovou šikmou ploškou na vrcholu.
Plukovníkovi spolu se štábem při tomto ´představení´ málem spadly čelisti na zem. Akor se přemístil na severní část štěrkového lože, Olafsonn a Therihar pokračovali ve vytváření pravidel. Protože všem vysvětlil, co bude teď následovat, poodstoupili všichni od kruhu dál. Akor nyní sám vytvořil černou kouli, která pohlcovala světlo. Jednou tlapou udržoval kouli na požadovaném místě, přesně naproti krystalu Světla, a druhou nechal vyrůst další krystal. Koule byla opět byla pohlcena a celý krystal získal černou barvu a bylo vidět, že ohýbá a pohlcuje okolní světlo, i když se vojenské světlomety moc snažily vše prosvětlit jeho okolí se ponořilo do pološera.
Akor dokončil severní krystal Tmy a došel k západní části kruhu tvořící budoucí Mantil kde už čekala Dragarta. Začala vytvářet červenou kouli, ze které intenzivně sálalo teplo. Proběhl stejný postup jako v předchozím případě a za chvíli se před nimi tyčil červený krystal Tepla. Při detailnějším pohledu bylo patrné, že materiálu tvořící kruh Mantilu postupně s každým krystalem, který vyroste se ubývá.
Poté co krystal Tepla dorostl plné výšky se od krpoče ozvalo dvojhlasné „hotovo.“ Olafsonn s Theriharem odstoupili od krpoče a posadili se, trochu se jim potom točila hlava.
„Olafsonne šel bys prosím sem“ řekl Akor, který se mezitím přesunul k východní části kruhu přesně naproti červeně zářícího krystalu Tepla. Olafsonn za ním došel a po příchodu začal vytvářet malou kouli chladu, kterou přesunul nad okraj kruhu. Akor zaujal stejný postoj jako předtím a před nimi začal růst krystal, který poté co absorboval kouli chladu zmodral. „Zatím si můžete s Theriharem odpočinout“ řekl Akor.
„Nyní máme polovinu Mantilu hotovou – Světlo, Tma, Teplo a Chlad energetické protiklady rozmístěné podle světových stran“ všichni draci to věděli, řekl jim to při letu sem, vysvětlení bylo pro dokumentaristy s plukovníkem, kteří vše sledovali s netajeným úžasem.
„Nyní vytvoříme čtyři menší krystaly živlů“ řekl a byl natočen částečně ke kameře dokumentaristů.
Tir již stála v jihovýchodní části kruhu u mezery mezi krystaly Světla a Chladu. Na Akorův pokyn vytvořila malou vířící kouli vzduchu, která byla opět absorbována rostoucím krystalem stejného tvaru, který však byl poloviční výšky krystalů předchozích. Uvnitř krystalu bylo uzavřeno malé vířící tornádo.
Akor odešel kousek do lesa, kde ze skály masivu tvořícího Říp ulomil kus horniny a vrátil se k jihozápadní části Mantilu. Položil kus vyvřelé horniny přesně doprostřed mezi krystaly Světla a Tepla a nechal vyrůst krystal Země, uvnitř kterého se rýsoval Říp tak jak vypadal, když se poprvé objevil na povrchu.
S Dragartou se přemístil k severovýchodní části mezi krystaly Tmy a Chladu. Ohnivá dračice vytvořila ohnivou kouli a ta byla opět absorbována, uvnitř krystalu tak vířil oheň.
U severozápadní části mezi krystaly Tmy a Tepla už čekal Therihar, který si mezitím odpočinul a držel v tlapě barel, který pro něj měl velikost větší plechovky piva. Akor si stoupl před něj a na smluvený signál Therihar otevřel barel jako plechovku a začal lít vodu do míst, které mu Akor ukázal. Voda byla ihned absorbována rostoucím krystalem. Uvnitř hotového krystalu se rýsoval vodopád. Nakonec nebyla potřeba všechna voda, pět ´plechovek´ jim zbylo, takže se z nich všichni draci osvěžili. „Ještě to trochu kosmeticky upravím“ řekl a ze zbylého materiálu vytvořil krásně hladkou čirou plochu a kruh se změnil v osmiúhelník s krystalem v každém vrcholu.

VII. kapitola: Aktivace Mantilu
„Už je téměř hotovo, Therihare vyryl bys do těch plošek na vrcholech runy.“ To, jak runy mají vypadat a na kterých krystalech mají být, Theriharovy ukázal během letu sem. Dal se do práce, se svou velikostí a silou s tím neměl problém. Mezitím Akor přistoupil ke krpoču. Počkal až Therihar dokončí tvorbu run, pak se otočil k Tir „Tir stáhla bys mi do těch krystalů pár blesků z té bouře okolo, aby se nabily.“ Tir přikývla, přešla na volnou plochu vedle Mantilu a vznesla se do vzduchu, kde chvíli kroužila, bylo vidět, jak se soustředí a něco přitom odříkává. Potom co dosedla zpět na zem a došla k Akorovi. Do každého krystalu ve vteřině s ohromujícím rachotem hromu několikrát uhodilo. Veškerá energie blesků byla krystaly pohlcena.
Akor se usmál „nyní můžeme Mantil aktivovat“ řekl položil tlapu na plochou část krpoče a ta se změnila tvar, snížila se a uprostřed vyjel nad povrch útvar připomínající tvarem i barvou velké červené tlačítko.
„Všichni pojďte sem, zmáčkneme ho společně i vy pane plukovníku, také jste se na tom podílel.“ Všichni přistoupili k ´tlačítku´, plukovníka následoval štáb, zůstal však v takové vzdálenosti, aby mohl mít všechny v záběru. „Nyní položte své tlapy na tlačítko“ a podíval se na plukovníka, který na tlačítko naštěstí celkem slušně dosáhl. Na tlačítku nyní spočívalo pět tlap a jedna ruka. „Teď“ řek Akor a tlapy společně s rukou stiskly tlačítko, které se zasunulo zpět do krpoče. Krystaly začínaly se zvyšujícím se tónem hučet a runy vyryté na vrcholech začaly oranžově zářit.
Když hučení dosáhlo téměř nesnesitelné úrovně vyletěl z krystalu Chladu proud modré energie a nad vrcholy se začala formovat koule tři metry v průměru. Se stejným hukotem vystřelil proud energie z krystalu Tepla, proud energie měl červenou barvu. Koule nyní byla dvoubarevná, ´barvy´ se totiž nemíchaly. Pak se přidal tmavý proud z krystalu Tmy a pak zlatý proud z krystalu Světla. Koule se moc nezvětšila, zato byla čtyřbarevná, barvy tvořily v kouli různé proudy a víry.
„To bychom měli energetické protiklady, nyní jsou na řadě čtyři živly“ oznámil Akor pro kameru.
Nikdo ho neposlouchal a jenom sledoval onu úžasnou zářivě barevnou podívanou. Se stejným hučením vystřelil proud ohně z krystalu onoho živlu. Proud živlu vzduchu měl tvar tornáda, od živlu země měl proud tvar fulguritu – zkamenělého blesku a od vody měl tvar proudu řeky. Všechny proudy se mísily uvnitř koule, kde všechny živly a energie kolem sebe tančily a prolínaly se.
Koule začala pulsovat, čím dál tím rychleji. Pak najednou všechny proudy ustaly a se zvyšující se rychlostí začala stoupat vzhůru.

Mezitím jela TV dodávka jedné veřejnoprávní televize, jejíž posádku tvořil řidič – kameraman a reportérka. „V Praze se dějí samé zajímavé věci a oni nás pošlou kamsi do zapadákova“ „no jo, no“ konstatoval kameraman. „Kéž bych dostala šanci se ukázat“, „budeš mít tu možnost“ řekl kolega, kterému se ukázal Říp se zářícím vrcholem a armádou kolem.
„co to sakra je“, „tvoje šance“ usmál se kameraman. A zabočil k jedné z příjezdových cest k Řípu. Tahle byla naštěstí celkem krytá, takže se jich vojáci nevšimli. Zastavili kousek od ochranného kruhu vozidel, vysunul mobilní satelit na vozidle a spojili se s ´velínem´. Kameraman vzal kameru a natáčel reportéru tak aby byla celá hora v záběru. „3,2, 1…“ a ukázal akce, „právě se nacházíme u hory Říp, kde se děje neznámá vojenská operace, právě míříme k hranici vozidel, abychom se dotázali…“ V tu chvíli vyletěla zářící koule k obloze a rozrazila mraky. Jenom se podívala na kameramana a ten pokýval že to má.

Když již velkou rychlostí vrazila do bouřkových mraků, vytvořila v nich trhlinu, která se zvětšovala až nabyla velikosti Řípu a díky tomu byla vidět jasná obloha s polární září. „Jak vysoko bude ta koule stoupat?“ zeptala se Dragarta. „Až do ionosféry“ odvětil Akor, který ji také pečlivě sledoval. „A proč tak vysoko?“ dotázal se plukovník. „Je to nejlepší místo, kudy se může Energie nebo Magie – významově to vyjde skoro nastejno, rovnoměrně šířit po Zemi.“

Dole pod Řípem byla TV dvojka překvapená, že se vrací zpátky k hoře „jsme právě svědky podivného jevu neznámého původu“, v hlavě jí běželo „co se to sakra děje“ to samé běželo hlavou i kameramanovi.

Therihar zvolal „už se vrací.“ „Tak, to už se musela odrazit od ionosféry a vytváří spojnici pro Energii.“ Koule vysokou rychlostí vletěla doprostřed osmiúhelníku a celý Říp se začal třást jako při zemětřesení. Do hluku otřesů se ozval zvuk podobný odemykání velkých starých kovových zámků masivním klíčem. Akor v duchu počítal kolik jich je, „musí jich být osm“ běželo mu hlavou. Po šestém zvuku ´odemykání´ se ozval praskot, a na krystalu Tmy se objevily trhliny, které se pavučinově rozbíhaly a prodlužovaly, krystal Světla začínal pohasínat.
Všichni se podívali, co se děje a udiveně sledovali, jak se praskliny rozšiřují, sahají skoro do poloviny krystalu a druhý krystal už skoro nezáří. Akor byl vystrašený nejvíc „jestli to nespravíme tak místo Řípu bude kráter“ řek.
Akor běžel ke krystalu Tmy ukázal na blikající krystal a řekl „Tir udělej to samé co při tvorbě ale větší“, přistoupil ke krystalu, zatímco co se celý Říp stále silněji otřásal a položil na postižené místo tlapy, začal se soustředit a dával do toho veškerou svou energii. Zářil při tom jak vánoční stromek. Tir se soustředila a vytvořila velkou zářící kouli, která jak se přiblížila, k již téměř tmavému krystalu se do něj vsákla a on začal opět zářit. Praskliny na druhém se přestaly prodlužovat a pomalu mizely. Akor měl ´tvář´ zkřivenou soustředěním a vysílením, jak do toho dával všechnu svou energii. Praskliny se zkrátily až k jeho tlapám, kde pod nimi zmizely. Nastal záblesk, potom na pár vteřin bylo ticho, vzápětí se ozval podivný hučivý zvuk a z prostoru uprostřed osmiúhelníku vyletěl proud zelenofialové Energie/Magie (EnerMag). Když se všem po tom záblesku vrátil zrak, viděli, jak vířivý proud ohraničován krystaly stoupá k obloze. Okolí se přestalo třást. Akora však nikde neviděli. „Kam zmizel“ zeptal se plukovník, pak si Tir všimla polámaných stromů za druhým krystalem.

Najednou se začalo okolí třást a pak nastal silný záblesk následovaný hromem a něco spadlo na armádní náklaďák, který se posunul o několik metrů ven z kruhu. Když se po chvíli TV dvojce přestali dělat hvězdičky před očima, viděli, co to narazilo.

Polom na místě, kde byl Akor tvořil průrvu, která vedla pryč a pod horou pak uviděli co se stalo. Dole na zdemolovaném armádním náklaďáku, který tvořil ochranný perimetr, ležel na zádech Akor, a nevypadal moc dobře. Všichni draci ihned vzlétli a za chvíli přistávali u Akora.

Díky tomu, kde stáli měli pěkný výhled. Na zdemolované korbě ležel obří černý tvor s křídly, který byl poraněn. „Točíš to“, „co jinýho bych asi měl dělat“ sykl kameraman. Pak jenom zírali, co se dělo vzápětí, k onomu poraněnému přistáli 4 další podobní, jeden zlatobílofialový, velký hnědý, menší černý a černočervený pokrytý plameny.
Bohužel přestali dávat pozor, a našla je hlídka, které je zadržela. A po chvíli přijel džíp s velitelem a štábem. „Tyhle jsme tu chytli“ ohlásila hlídka.

Pohled na něj byl pro draky bolestivý, křídla, přední tlapa a ocas byly zkrouceny v nepřirozených úhlech. Křídla měli navíc zle potrhané blány. „Je mrtví?“ odvážil se vyřknout nepříjemnou otázku Olafsonn. Tir se odvážila k Akorovi přistoupit blíž a položila mu tlapu na krk a ucítila tep, po chvíli i slabé chrčivé dýchání. Usmála se „je naživu“ řekla ostatním, všichni si s úlevou oddychli. „Jak na tom je“ dotázal se Klimeš, „je naživu“ řekla mu Dragarta, „ale jak vážná jsou zranění to nevíme“. Klimeš si oddych a otočil se k TV dvojce „co s Vámi, nemáte tu co dělat.“
Pak Akor otevřel oči a otočil se k přítomným „aktivovalo se to?“

Reportérka: „veřejnost má právo…“ Klimeš ji zarazil pohybem ruky a ukázal na štáb, „proč si myslíte, že tu mám tuhle skupinu.“

Všichni si oddychli „jo aktivovalo“ řek Therihar, „seš v pohodě“ zeptala se Dragarta. Akor si pomalu lehl na zem „až na asi tucet zlámaných kostí a potrhané blány, jsem jinak v pořádku“ a odpliv si, protože v tlamě cítil kovovou pachuť krve a podivil se, že je modrá. „Energie toho záblesku mi neublížila, problém byla ta tlaková vlna, která mě hodila skrz les na tenhle náklaďák.“ „Vysílali jste to živě?“ TV dvojka jenom kývla, „hmmm, tak to tu bude ten mumraj mnohem dřív“ podíval se na ně a pak na štáb. „Když už jste tady využiju vás…“ „Ale my…“ „Pomůžete mému štábu se zpracováním materiálů, a pokud přistoupíte na pár podmínek, mohla byste získat jistou exkluzivitu u této události“ Podíval se na ně „jak se rozhodnete?“
Na Akora nebyl věru pěkný pohled, jak mu na zádech křídla ležela jak dva rozlámaní papíroví draci, ocas, z kterého mu na jednom místě lezly kosti ven, přední tlapa, která sice na první pohled vypadala v pořádku, ale když ji zvedl vysela ochable jako loutka. „Budu v pořádku, regeneraci máme myslím obstojnou, jenom si nějakou dobu nezalítám no“ řekl s mírným úsměvem a díval se na vířivý zelenofialový proud stoupající z vrcholu Řípu, „je to nádhera“ a všichni co se dívali tím směrem souhlasili.
Kameraman sykl: „lepší šanci mít nebudeš“, „dobrá tedy, ale chtěla bych rozhovor s těmi tvory“, když si všimla, že mluví. „Jsou to draci a jestli s Vámi budou chtít mluvit je jen na nich, přikázat jim to nechci a ani nemůžu.“
Vysoko na obloze proud v místě, kde narazil do ionosféry, rozkvetl v útvar podobný květu chryzantémy a šířil se pramíncích dál.
Zmizelo zelenofialové zabarvení okolní bouře a společně s polární září začala rychle slábnout. „Tlak se musel uvolnil, povedlo se“ řekl s úsměvem Akor, když si toho všiml. „Tohle musí z větší dálky vypadat úžasně“ poznamenali Olafsonn a Tir. Akor: „však budeme mít čas si to prohlédnout, tohle nějaký čas zůstane stejné.“ „A jak dlouho to bude trvat, než dojde k nasycení touto Energií a vířivý proud zmizí“ zeptal se plukovník a štáb se zaměřil na ležícího Akora. „Vířivý proud už nikdy nezmizí, pouze zeslábne, ale i to bude trvat stovky možná i tisíce let.“
„Nebudeme čekat“ pravil plukovník „za chvíli tu boudou všechny televize a novináři minimálně z celé republiky, měli bychom se na to připravit“ podíval se na Akora „povolám četu, aby Vám pomohla dostat se ke hoře, věřím že teď o žádnou větší pozornost nestojíte“, „to máte pravdu, ale naštěstí pomoc čety nebude třeba, zvládnu se k Řípu dostat sám“ zvedl se a podepřen Theriharem a Tir se vydal k hoře „jenom byste mohl poslat někoho s dlahami a obinadly.“ „Dobrá nechám někoho, aby Vám, to dopravil“ a pak se zaměřil na štáb a TV dvojku „ukáži Vám místo, kde budete materiály upravovat na verzi pro televize a novináře, a já zavolám posily, budeme je potřebovat“ a začal dávat příkazy do vojenské vysílačky.
„A co bude teď?“ obrátil se na Akora Therihar, který ho z jedné strany podpíral na cestě k Řípu. „Teď se všechno od základu změní, díky krpoči a pravidlům, která jsi s Olafsonnem vytvořili, je Energie a její působení pod jistou kontrolou. Ale i tak můžeme říct, že nastanou velké změny, planeta Země vstoupila do nového věku, do Věku Magie bychom mohli říct. Budou se muset vytvořit a přeformulovat nejen zákony, ale i ústavy a budou tu nové vynálezy. Budou se měnit také znalosti a vědomosti o všem možném i příroda se změní, tímto totiž vznikly Nové přírodní zákony a pravidla“ pravil Akor a dál sledoval na cestě k Řípu s ostatními vířivý proud zelenofialové Energie.

Mezitím, v různých částech kontinentu Evropa se děly a měnily osudy obyvatel.

KONEC

Rád bych tady také poděkoval Dragartě, Tir, Olafsonnovi a Theriharovi, že mě dovolili umístit své dračí já do mé povídky.
Akor